OLOMOUCKÉ SYREČKY

Množství purinů za jeden den

Zárukou optimální diety je vyvážená strava odpovídající požadavkům racionální výživy bez častých výkyvů v příjmu stravy (hladovění, přejídání) a zaručující dostatek všech živin, vitaminů a nerostných látek. Důraz klade na dostatečný pitný režim (2–3 l vhodných tekutin denně), strava by měla denně obsahovat asi 500 g zeleniny a 100 g ovoce.

Ideální je rozložení stravy v tříhodinových intervalech během celého dne, nikoliv většinu stravy konzumovat odpoledne a večer, jak to bývá u nás běžné.

Hladovění není vhodné, protože negativně ovlivňuje metabolismus kyseliny močové. V případě nadváhy nebo obezity se doporučuje hmotnost snížit, přičemž je důležité, aby se to dělo pozvolna a aby se vedle snížení dávek přijímané stravy zvýšila tělesná aktivita.

V dietě je nutné omezit jen nejvýznamnější zdroje purinů (droždí, kaviár, jikry, vnitřnosti, z ryb slanečci a sardinky). Dále je třeba upozornit na riziko konzumace potravin s vysokým obsahem purinových látek současně s alkoholem (pozor na svatby, zabíjačky, rauty) a obecně na častou a nepřiměřenou konzumaci alkoholu!

Dále je nutné omezit v potravě dráždivé látky. Nevhodná jsou masa naložená, masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, uzeniny, kořeněné, zrající a plísňové sýry (niva, olomoucké syrečky), ostré koření (chilli, kari, sójová omáčka), čokoláda, silné kakao a pikantní tučné saláty (vlašský, rybí, feferonkový).

V případě, že dojde ke zhoršení potíží (například po prochladnutí, po zvýšené tělesné námaze), je vhodné stravu odlehčit. To znamená zařadit méně masa a pikantních pokrmů, podávat více zeleniny a ovoce a důsledně dodržovat dostatečný pitný režim.

Možné je zařadit odlehčovací zeleninovo-ovocný den (1–1,3 kg zeleniny a ovoce syrového i různě tepelně upraveného bez použití tuku a mouky). Tento odlehčovací den se zařazuje jednou, maximálně dvakrát týdně a pomáhá při redukci hmotnosti.

Obsah purinů v konkrétní potravině nelze brát jako jediné měřítko vhodnosti či nevhodnosti jejího zařazení do jídelníčku, ale je nutné zhodnotit potravinu jako takovou. Jako příklad lze uvést kakaový prášek. Obsahuje sice vysoké množství purinových látek, ale při přípravě jedné porce nápoje ho potřebujeme poměrně malé množství. Luštěniny obsahují také poměrně vyšší množství purinových látek, ale mají i vysoký obsah vlákniny a ta zrychluje střevní peristaltiku a snižuje využitelnost přítomných bílkovin, tím i příjem purinů.

Obecně se dá říci, že důležitější než úzkostlivě sledovat množství purinů v jednotlivých potravinách, je stravovat se podle zásad zdravé výživy.

Energetický příjem by neměl být vyšší než energetický výdej, strava by měla obsahovat optimální množství bílkovin, je třeba omezit příjem živočišných tuků a preferovat tuky rostlinné (jednodruhové oleje), zařadit sacharidy s obsahem vlákniny, denně sníst 500 g zeleniny a 100 g ovoce, dodržovat důsledně pitný režim a konzumovat alkohol jen v bezpečných dávkách.

Zdroj: článek Normální příjem purinů za den

Poradna

V naší poradně s názvem DIETA NA SLINIVKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Kopecká.

můžu tvarůžky? nebo i romadúr, děkuji za odpověď Kopecká

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Olomoucké tvarůžky jíst můžete, ale romadůr už ne, protože obsahuje mnoho živočišných tuků. Aby byla vaše slinivka zdravá, zaměřte se na potraviny, které jsou bohaté na bílkoviny, mají nízký obsah živočišných tuků a obsahují antioxidanty. Vyzkoušejte libové maso, fazole a čočku, čiré polévky a náhražky mléka (například lněné mléko a mandlové mléko).

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Dieta na slinivku

Stručný souhrn základních dietních zásad při léčbě a prevenci

Základní prioritou je úprava tělesné hmotnosti, v naprosté většině to znamená redukci hmotnosti, zejména pokud se jedná o takzvanou břišní obezitu (tuk se ukládá v podkoží břicha). Ke splnění tohoto požadavku je nutné nejen snížení množství konzumované stravy, ale také zvýšení fyzické aktivity. Svou tělesnou hmotnost byste měli snižovat pomalu, nejvýše o 1/2 až 1 kg za týden. Rychlý úbytek na váze může zhoršit zvýšenou hladinu kyseliny močové a podnítit akutní dnavé potíže.

Velice důležité je, abyste celkově změnili konzumaci tuků. Kromě snížení celkového množství tuků ve stravě je nutné, abyste změnili i jejich složení. Konkrétně se jedná o výrazné omezení tuků s nasycenými mastnými kyselinami, to je například sádlo, včetně takzvaných „skrytých tuků“, zejména tučnější maso, uzeniny a podobně. Na druhé straně je ale nutno zvýšit konzumaci tuků s nenasycenými mastnými kyselinami, tedy rostlinných olejů. Je třeba připomenout, že pozitivní vlastnosti olejů se ztrácí jejich tepelným zpracováním, proto by měla být značná část zkonzumovaných olejů v přirozené formě. Tento požadavek je značně naléhavý především při kombinaci hyperurikemie a poruchy tukového metabolismu (hypercholesterolémie, ale také vysoká hodnota triglyceridů v krvi).

Restrikce (omezení) purinů v potravě je potřebná, ale její účinnost není při léčbě dny a hyperurikemie prioritní. Při kombinaci dny a dalších chorob s poruchami metabolismu tuků či cukru je vhodnější raději konzultovat optimální jídelníček s nutričním terapeutem nebo s lékařem erudovaným v oblasti léčebné výživy.

Nutno také připomenout střídmost při konzumaci alkoholu, konkrétně jeho denní množství nemá být více než 30 g čistého alkoholu, což odpovídá cca 3 dl vína, nebo jednomu velkému a jednomu malému pivu, nebo u 40% alkoholu pak 1 a 1/2 porce po 50 ml.

Těmito režimovými a nutričními opatřeními lze pozitivně ovlivnit nejen dnu či hyperurikemii, ale současně se jedná o základní přístupy u obezity, hypercholesterolémie a u cukrovky, které se velmi často s dnou kombinují.

Zárukou optimální diety je vyvážená strava odpovídající požadavkům racionální výživy bez častých výkyvů v příjmu stravy (hladovění, přejídání) a zaručující dostatek všech živin, vitaminů a nerostných látek. Důraz se klade na dostatečný pitný režim (2–3 l vhodných tekutin denně), strava by měla denně obsahovat asi 500 g zeleniny a 100 g ovoce.

Ideální je rozložení stravy v tříhodinových intervalech během celého dne, nikoliv většinu stravy konzumovat odpoledne a večer, jak to bývá u nás běžné.

Hladovění není vhodné, protože negativně ovlivňuje metabolismus kyseliny močové. V případě nadváhy nebo obezity se doporučuje hmotnost snížit, ale důležité je, aby se tak dělo pozvolna a aby se vedle snížení dávek přijímané stravy zvýšila tělesná aktivita.

V dietě je nutné omezit jen nejvýznamnější zdroje purinů (droždí, kaviár, jikry, vnitřnosti, z ryb slanečci a sardinky). Dále je třeba upozornit na riziko konzumace potravin s vysokým obsahem purinových látek současně s alkoholem (pozor na svatby, zabíjačky, rauty) a obecně na častou a nepřiměřenou konzumaci alkoholu!

Dále je třeba redukovat příjem dráždivých látek. Nevhodná jsou masa naložená, masa v různých kořenicích směsích připravená na grilování, uzeniny, kořeněné, zrající a plísňové sýry (Niva, olomoucké syrečky), ostré koření – chilli, kari, sójová omáčka, dále čokoláda, silné kakao a pikantní tučné saláty, jako je salát vlašský, rybí, feferonkový.

V případě, že dojde ke zhoršení potíží (například po prochladnutí, po zvýšené tělesné námaze), je vhodné stravu odlehčit. To znamená zařadit méně masa a pikantních pokrmů, podávat více zeleniny a ovoce a důsledně dodržovat dostatečný pitný režim.

Možné je zařadit odlehčovací zeleninovo-ovocný den (1–1,3 kg zeleniny a ovoce syrového i různě tepelně upraveného bez použití tuku a mouky). Tento odlehčovací den se zařazuje jednou, maximálně dvakrát týdně a pomáhá při redukci hmotnosti.

Zdroj: článek Denní potřeba purinů

Historie sýra

Výroba sýrů představuje umění staré možná 10 000 let, tuto dovednost ovládali totiž již staří Egypťané. V dobách nedávno minulých se domácí sýr připravoval zcela běžně. Sýr u nás býval kdysi obecně rozšířenou krmí, i poslové kněžny Libuše prý zastihli Přemysla Oráče, jak právě pojídá chléb se sýrem – a byli jím také pohoštěni. Je také písemně doloženo, že staročeské „kozí syrečky“ bývaly výnosným exportním zbožím a byly požadovány i pro svatbu krále Vladislava v roce 1502. Slavné olomoucké tvarůžky zůstávají s oštěpky a brynzou stálou specialitou.

Zdroj: článek Recept na domácí tvrdý sýr

Historie výroby sýrů v ČR

Základy k umění výroby dnešních evropských sýrů položili staří Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi totiž mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chutí, patřily také vlhkost, teplo a průvan, stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek. K výrobě sýra používali nejrůznější druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic. Z kulinářské příručky známého římského gastronoma Columelly, kterou napsal kolem roku 50 n. l., vyplývá, že Římané již používali „coagulum“, tedy syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku kůzlete nebo jehněte. V příručce rovněž vysvětluje použití soli, která měla sýr vysušit a zakonzervovat jej pro delší trvanlivost při transportu.

Sýr býval u nás kdysi obecně rozšířeným pokrmem, i poslové kněžny Libuše prý zastihli Přemysla Oráče, jak právě pojídá chléb se sýrem – a byli jím také pohoštěni. Staročeské „kozí syrečky“ bývaly výnosným exportním zbožím a byly požadovány i pro svatbu krále Vladislava v roce 1502. Slavné olomoucké tvarůžky zůstávají s oštěpky a brynzou stálou specialitou. Na Slovensku byl dán podle sýra i název městu. Jde o Kežmarok, jehož jméno vzniklo z německého Kasemarkt – trh sýrů.

Zdroj: článek Domácí výroba sýra

Dělení podle skupin

1. skupina – potraviny s vysokým obsahem bílkovin a malým množstvím tuku

• Sójové maso – bílkoviny ve 100 g: 45 g, tuky ve 100 g: 2 g
• Olomoucké tvarůžky – bílkoviny ve 100 g: 29,7 g, tuky ve 100 g: 0,8 g
• Tvaroh na strouhání – bílkoviny ve 100 g: 28,6 g, tuky ve 100 g: 0,9 g
• Čočka – bílkoviny: ve 100 g: 26,9 g, tuky ve 100 g: 1,2 g
• Pšeničné klíčky – bílkoviny ve 100 g: 26,6 g, tuky ve 100 g: 9,2 g
• Krůtí prsa– bílkoviny ve 100 g: 24,1 g, tuky ve 100 g: 1 g
• Zvěřina průměr – bílkoviny: ve 100 g: 24 g, tuky ve 100 g: 1,5 g
• Hrách – bílkoviny ve 100 g: 23,7 g, tuky ve 100 g: 1,4 g
• Fazole – bílkoviny ve 100 g: 23,5 g, tuky ve 100 g: 1,6 g
• Kuřecí prsa – bílkoviny ve 100 g: 23,3 g, tuky ve 100 g: 0,9 g
• Drůbeží játra – bílkoviny ve 100 g: 22,9 g, tuky ve 100 g: 4,5 g
• Tuňák – bílkoviny ve 100 g: 22,1 g, tuky ve 100 g: 7,8 g
• Telecí kýta – bílkoviny ve 100 g: 20,8 g, tuky ve 100 g: 6 g
• Hovězí svíčková – bílkoviny ve 100 g: 20 g, tuky ve 100 g: 7,4 g
• Tvaroh bez tuku – bílkoviny ve 100 g: 18,8 g, tuky ve 100 g: 0,8 g
• Amarant – bílkoviny ve 100 g: 18 g, tuky ve 100 g: 8 g
• Tvaroh polotučný – bílkoviny ve 100 g: 17,5 g, tuky ve 100 g: 2,5 g
• Tofu – bílkoviny ve 100 g: 15,5–16,5 g, tuky ve 100 g: 2,5–3,5 g
• Krevety – bílkoviny ve 100 g: 16,5 g, tuky ve 100 g: 0,8 g
• Filé z tresky – bílkoviny ve 100 g: 16,2 g, tuky ve 100 g: 0,6 g
• Vaječný bílek – bílkoviny ve 100 g: 11,1 g, tuky ve 100 g: 0,2 g
• Sýr Cottage – bílkoviny ve 100 g: 13 g, tuky ve 100 g: 5 g
• Knäckebrot – bílkoviny ve 100 g: 9 1 g, tuky ve 100 g: 4 g
• Hrášek – bílkoviny ve 100 g: 6,5 g, tuky ve 100 g: 0,5 g
• Bílý jogurt – bílkoviny ve 100 g: 4,2-5,9 g, tuky ve 100 g: 3,5 g
• Brokolice – bílkoviny ve 100 g: 4,4 g, tuky ve 100 g: 0,9 g

2. skupina – potraviny s vysokým obsahem bílkovin i tuků

• Sója (luštěnina) – bílkoviny ve 100 g: 43,8 g, tuky ve 100 g: 23 g
• Parmezán – bílkoviny ve 100 g: 35,6 g, tuky ve 100 g: 25,8 g
• Eidam 30% tuku v suš. – bílkoviny ve 100 g: 30,3 g, tuky ve 100 g: 14 g
• Ementál – bílkoviny ve 100 g: 28,2 g, tuky ve 100 g: 28,4 g
• Arašídy – bílkoviny ve 100 g: 26,9 g, tuky ve 100 g: 44,2 g
• Trvanlivý salám (typ Poličan) – bílkoviny ve 100 g: 26,9 g, tuky ve 100 g: 47 g
• Slunečnicová semínka – bílkoviny ve 100 g: 26,5 g, tuky ve 100 g: 49 g
• Big Mac – bílkoviny ve 100 g: 24,2 g, tuky ve 100 g: 22,5 g
• Uzená makrela – bílkoviny ve 100 g: 23,3 g, tuky ve 100 g: 17,7 g
• Jehněčí – bílkoviny ve 100 g: 20,9 g, tuky ve 100 g: 22,6 g
• Mandle – bílkoviny ve 100 g: 17,5 g, tuky ve 100 g: 52,4 g

Zdroj: článek Potraviny s vysokým obsahem bílkovin

Léčba karcinomu prostaty

Úspěšnost vyléčení od rakoviny prostaty je vysoká, dosahuje 80 %. Jediný zatím uznávaný způsob léčby zhoubného karcinomu prostaty je jeho operativní odstranění, tedy takzvaná prostatektomie. Provádí se v úplné anestézii. Operace karcinomu prostaty může být provedena buď klasickým břišním řezem, nebo laparoskopicky, pomocí robota. Takové operace prostaty robotem provádí například v Olomoucké nemocnici, mají jich za sebou již přes dvě stě. Výhodami operace prostaty robotem jsou její šetrnost a především přesnost zákroku. Pak jsou zde nepochybně i kosmetické důvody – nevzniká zde žádná velká jizva. Robot operatérovi zobrazuje situaci operovaného místa zvětšenou 10x a ještě navíc ve 3D zobrazení, což lékař ocení zejména při přesném identifikování zhoubné tkáně a také i při nesnadném napojení močové trubice k močovému měchýři, kdy při této metodě nedochází k žádným únikům moči, čímž se omezují pooperační problémy, které u klasické operace byly právě z těchto důvodů kontaminací močí velmi časté. Robota ovládá jeden operatér pomocí konzole, která může být umístěna přímo na operačním sále anebo i stovky kilometrů daleko. Druhý operatér je přítomen přímo u pacienta a jeho úkolem je vyměňovat nástroje na laparoskopických pažích robota. Vynikající souhra obou operatérů je předpokladem úspěšné operace. Oba operatéři totiž spolu během operace nepřijdou do vizuálního kontaktu, neboť operatér u konzole je obklopen zobrazovacím zařízením robota. Komunikují spolu jen verbálně.

Zdroj: článek Léčba rakoviny prostaty

Recepty na neděli

Dýňová bábovka

Ingredience: 1/2 hrnku polohrubé mouky, 3/4 hrnku celozrnné mouky (špaldové nebo pšeničné), 2 lžičky jedlé sody, 1 lžička prášku do pečiva, 1/2 lžičky soli, 2 lžičky skořice, 1 lžička mletého zázvoru, 1/2 lžičky mletého nového koření, 1/4 lžičky mletého hřebíčku, ¼ lžičky muškátového oříšku, 1 a 1/2 hrnku třtinového cukru, 4 vejce, 3/4 hrnku rostlinného oleje, 400 g dýňového pyré, hrst sekaných vlašských ořechů

Postup: Troubu předehřejte na 170 stupňů, formu na bábovku vymažte máslem a vysypte strouhankou (hrubou moukou). V míse smíchejte obě mouky, prášek do pečiva, jedlou sodu, sůl a koření. Odložte stranou. Vejce prošlehejte s cukrem, pak přidejte dýňové pyré a olej, dobře zašlehejte. Přisypte moučnou směs a promíchejte do hladkého těsta. Nakonec přidejte ořechy. Těsto nalijte do připravené formy a dejte péct do vyhřáté trouby asi na 50–55 minut. Pokud máte pocit, že se peče příliš rychle, můžete ke konci pečení snížit teplotu. Bábovku nechte chvilku vychladnout ve formě, pak vyklopte na chladicí mřížku. Před servírováním pocukrujte, můžete podávat se zakysanou smetanou nebo bílým jogurtem.

Dýňové pyré

Dýni omyjte, rozpulte a odstraňte semínka. Plech vyložte pečicím papírem a půlky dýni položte řeznou stranou na plech. Dejte péct do trouby vyhřáté na 170–180 stupňů asi na hodinu. Vychladlou dýni pak rozmixujte na pyré. Pokud použijete dýni hokaido, můžete rozmixovat i se slupkou, u jiných typů dýně použijte na pyré pouze dužinu. Před použitím nechte pyré zcela vychladnout. Zbytek pyré můžete pár dnů skladovat v lednici nebo zamrazit.

Sladké brambory se syrečky

Ingredience: 2 batáty, 1 balení olomouckých syrečků, 1 hrnek cherry rajčat, 2 vejce, 1 lžíce olivového oleje, bylinky dle chuti

Postup: Batáty nakrájíme na cca 1cm plátky a asi 7 minut je povaříme ve vodě. Cibuli, rajčata i syrečky nakrájíme na malé kousky. Vejce rozšleháme. Plátky batát vyskládáme do zapékací mísy a pokapeme olivovým olejem. Přidáme všechny pokrájené ingredience, ochutíme, zakryjeme vrstvou batát a zalijeme vejci. Pečeme v troubě na 200 °C dozlatova 15–20 minut. Hotové jídlo ozdobíme nasekanými bylinkami. Podáváme s kyselou okurkou.

Hummus s chlebem a zeleninou

Ingredience: 300 g cizrny (vařené, tedy asi 150 g sušené), 1 lžička sezamové pasty Tahini, 1 lžička olivového oleje, šťáva z 1/2 citronu, 2 stroužky česneku, 1/2 lžičky římského kmínu (mletého), 1/2 lžičky mletého koriandru, studená voda (dle potřeby), sůl, petrželka

Postup: Cizrnu umyjeme a přes noc namočíme do alespoň dvojnásobného množství vody. Druhý den vodu vylijeme a cizrnu dobře propláchneme. Přendáme ji do tlakového hrnce, zalijeme opět asi dvojnásobkem vody a přivedeme k varu. Vaříme od natlakování hrnce cca 40 minut. Hrnec necháme vychladnout, otevřeme a cizrnu scedíme. Pro přípravu hummusu je třeba cizrnu nechat zcela vychladnout. Cizrnu nasypeme do nádoby vhodné k mixování, přilijeme 100 ml studené vody a rozmixujeme ručním mixérem na jemnou kaši. Přidáme citronovou šťávu, olej, Tahini, prolisovaný česnek, římský kmín, koriandr a sůl. Dobře promícháme, podle potřeby zředíme ještě trochou studené vody a dochutíme solí, citronovou šťávou a sekanou petrželkou. Podáváme s celozrnným chlebem a paprikou.

Zdroj: článek Dieta při Warfarinu

Recepty na plísňový sýr

Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.

Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.

Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.

Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.

Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.

Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.

Recept na domácí sýr

Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření

Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento základ sýra můžete promíchat s libovolnými bylinkami či kořením dle chuti (osvědčila se například kořenicí směs na grilovaný sýr). Základ sýra vraťte do děrované nádoby, šikovně jej zatižte a nechejte 12 až 24 hodin lisovat (záleží na tom, jak tuhý sýr požadujete). Nakonec bochník rozdělte na části, které namočíte na tři hodiny do slané lázně (160 g soli/1 l vody). Sýr pak získá slanou chuť. Další možností je, že sýr nemusíte nechávat zrát, ale rovnou ho podávat.

Domácí sýr trochu jinak

Ingredience: 4 l syrového mléka, mléčná kultura (náhrada kysaná smetana, podmáslí s živou kulturou nebo jogurtem), 2 lžičky syřidla, sůl

Technologický postup: Mléko zahřejeme na 72 až 74 °C, pak ho zchladíme na teplotu 30 °C a naočkujeme 2 lžičkami mléčné kultury, například smetanové sušené kultury Laktoflora. Řádně promícháme a necháme asi 30 minut stát. Poté při teplotě 27 až 30 °C přidáme 1 až 2 lžičky syřidla. Opět důkladně promícháme a necháme v klidu stát při pokojové teplotě po dobu asi 2 hodin. Srážení probíhá pozvolna. Vytvořenou tužší sýřeninu lehce pokrájíme asi na třícentimetrové čtverce. Počkáme další půlhodinu až hodinu, dokud nevystoupí na povrch syrovátka. Použít můžeme i jiný „výrobník“ − třeba uzavřenou čistou nádobu, kterou proděravíme asi milimetrovými otvory, vzdálenými od sebe po obvodu 2,5 až 3 cm (na spodku nádoby i méně). Pak naběračkou polotovar o objemu asi 3 l zbavíme zbylé syrovátky. Například pomocí síta nebo jemné utěrky přichycené k okraji velkého hrnce. Uvolňující se syrovátku necháme odkapávat asi24 hodin. Hmotou můžeme také občas pohnout, aby syrovátka mohla snadněji vykapávat, ale raději jen zpočátku, později už jde i o pohledný tvar bochánku. (Speciální výrobník lze převracet, takže sýr svůj tvar neztratí.) Hotový sýr na povrchu z obou stran i z boku osolíme, zabalíme (například do alobalu) a uložíme do chladničky. Sůl do sýru rovnoměrně pronikne a hned následující den ho můžeme konzumovat.

Domácí Hermelín

Postup výroby sýru typu Hermelín je obdobný jako u receptu „Domácí sýr trochu jinak“. Potřebujeme však termofilní mléčnou hermelínovou kulturu (1 lžičku na 4 l mléka). Dále pokračujeme až k solení jako v předchozím postupu. Po nasolení sýra však Hermelín musíme uložit do uzavřené nádoby (například do hrnce s pokličkou), nejlépe na mřížkovou podložku tak, aby k sýru měl i ze spodní strany přístup vzduch. Takto uložený sýr přemístíme do místnosti se stálou teplotou 14 nebo 15 °C. Sýr musíme denně obracet. Zraje 10 až 14 dní. Zralý sýr uložíme do chladničky při teplotě 4 až 6 °C.

Zdroj: článek Domácí plísňový sýr

Jídelníček

Zásadní složkou jídelníčku ovlivněnou užíváním Warfarinu jsou potraviny obsahující vitamin K. Ten v hojném množství najdeme například v listové zelenině (brokolice, kapusta, zelí, špenát, salát), v různých natích a zelených rostlinách (rukola, čekanka, kopr, řeřicha), dále v zeleném čaji, luštěninách, vnitřnostech nebo kuřecím a telecím mase. Jak už bylo řečeno, účinná látka warfarin blokuje funkci vitaminu K, zvýšený příjem tohoto vitaminu proto bude působit jako antagonista léku a tlumit jeho účinky (čím více vitaminu K, tím menší vliv warfarinu). Ovšem bez životně důležitého vitaminu K náš organismus nemůže fungovat, proto je nutné, aby organismus dostával stále jeho dostatečný příděl. Při takzvané warfarinové dietě je tedy třeba nalézt rovnováhu mezi příliš malým a naopak příliš vysokým příjmem vitaminu K. Ideální je denně zkonzumovat přibližně stejné množství, cca 250 mg. Je tedy nezbytné vyhýbat se nárazové konzumaci potravin, které mají zvýšený obsah vitaminu K. Do svého jídelníčku je sice zařadit můžete, ale opravdu omezeně a ne moc často.

Příklad jídelníčku:

pondělí

• snídaně: 2 plátky chleba s lučinou, paprika
• svačina: jablko
• oběd: hovězí vývar, pečená kýta na česneku s bramborami
• svačina: kefírové mléko
• večeře: kuskus se zeleninou

úterý

• snídaně: smažená vajíčka se slaninou a krajíc chleba
• svačina: avokádo s citronovou šťávou
• oběd: sladká plněná brambora
• svačina: cottage a plátek žitného chleba
• večeře: batátové hranolky, avokádové guacamole

středa

• snídaně: hrst vloček, hrst čerstvého bobulového ovoce, hrst ořechů, 150 g bílého jogurtu
• svačina: ½ banánu a jablka
• oběd: zapečený bulgur s tuňákem, čerstvá bílá ředkev
• svačina: acidofilní mléko
• večeře: grilované hovězí maso v housce s oblohou

čtvrtek

• snídaně: celozrnná houska s máslem, polotvrdým sýrem a s vysokoprocentní šunkou, žlutá paprika
• svačina: hrst domácích sušenek
• oběd: pečený pstruh na rozmarýnu s citronem a rýže
• svačina: kefírové mléko, jablko
• večeře: salát z řepy, batátů, cottage sýru, rajčat, rukoly se zálivkou z medu, vinného octa a lžičky olivového oleje

pátek

• snídaně: zapečený chléb ve vajíčku se sýrem
• svačina: cottage sýr, 1 lžíce dýňových semínek, ½ šálku nakrájeného manga
• oběd: krůtí maso, jáhly, čerstvá zelenina
• svačina: hrst ořechů a pomeranč
• večeře: celozrnný chléb s máslem, šunkou a sýrem s čerstvým řapíkatým celerem

sobota

• snídaně: lívanečky s marmeládou
• svačina: jablko
• oběd: kuře na kari s bramborem a zeleninovou oblohou
• svačina: kefírové mléko
• večeře: muffiny naslano s okurkovým salátem

neděle

• snídaně: dýňová bábovka
• svačina: 150 g bílého jogurtu s medem a ovocem
• oběd: sladké brambory se syrečky
• svačina: ovocné nebo zeleninové smoothie
• večeře: hummus s chlebem a zeleninou

Zdroj: článek Dieta při Warfarinu

Dieta na dvanácterník

Dvanáctník (latinsky: duodenum; zastarale a hovorově: dvanácterník) je podkovovitě stočená počáteční část tenkého střeva (intestinum tenue) navazující na žaludek. Kromě žaludku do něj rovněž ústí vývod žlučníku z jater a vývody slinivky břišní. Délka dvanáctníku je mezi 20 a 28 cm a jeho průměr činí 3,5 až 4,5 cm. S výjimkou svého začátku je dvanáctník srostlý se zadní stěnou břišní a druhotně krytý nástěnnou pobřišnicí (peritoneum).

Náhradu ochranného hlenu vám poskytne škrob ze syrové brambory, vyzkoušejte tedy následující: Po spánku, kdy je tělo žíznivé, nebo tehdy, kdy je žaludek, dvanáctník i část střeva prázdná (směnaři), vypijte několik lžic škrobu z čerstvé brambory. Škrob připravíte tak, že syrovou bramboru nastrouháte, vyždímáte (nejlepší je malá řezací odstředivka na ovoce) a po chvilce slijete vodnatou bramborovou šťávu a sedlý škrob vypijete. Někdo to vypije bez čekání všechno, jiný se spokojí i s nastrouhanou dření ze syrové brambory. Takto postupuje nestravitelný škrob brambory rychle do střeva a sliznice z něj vstřebává vodu, až ho zahustí a on se stane v podstatě povlakem. Právě tam, kde je ochranného hlenu nejméně, vstřebává sliznice nejvíce a zde se tedy vytvoří nejsilnější vrstva škrobového povlaku. Ten potom jako hlen ochraňuje tuto sliznici před ranními agresivními trávicími šťávami. Zvláště při jejich vyplaveních před prvním jídlem, kdy jsou nejagresivnější a je jich, vzhledem k množství potravy, nejvíce. Škrob je relativně rychle setřen natráveninou, ale následující trávicí šťávy nejsou tak agresivní, a tak škrob svůj ochranný úkol splnil. Ze sušeného škrobu to nejde a do zásoby také ne, což vyplývá z prostorové struktury škrobu v cytoplazmě buněk brambory. Přestože syrové brambory obsahují solanin, tak jeho množství, není-li brambora zelená, neškodí ani při několikaměsíčním užívání. Takže vyzkoušejte každé ráno před snídaní několik lžic bramborového džusu a na noc čaj z heřmánku jako hojivou náplast na celodenní dřinou poničenou sliznici.

Stravujte se nedráždivě, dietně a lehce.

Čerstvé ovoce a zelenina se svými volnými kyselinami na lačno dráždí. Buď si je dejte čerstvé až po jídle, nebo raději konzumujte kompoty a zeleninu dušenou či jinak tepelně upravenou, což se kvůli vláknině zvláště doporučuje.

Potraviny zakázané při dvanáctníkovém onemocnění:

• alkohol, cigarety
• pečivo (výrazně okyseluje organismus)
• rafinovaný cukr (je agresivní na žaludek)
• smažené a tučné výrobky, chipsy
• vuřty, uherský salám, vysočina, česnekový salám, paprikový salám, paštika, jitrnice, vinné klobásy a podobně
• tučné maso – nakládané, konzervované a smažené, divočina
• šproty, tučné, uzené a nakládané ryby, makrela
• aromatické a tučné sýry (pivní sýr, syrečky, romadúr, ementál, eidamská cihla, hermelín, niva a podobně)
• luštěniny – čočka, fazole – obsahují slupky a nadýmají
• syrová zelenina – ředkev, ledový salát, cibule, česnek, paprika, cibule, nakládaná zelenina, čerstvé i sušené houby
• ořechy – vlašské ořechy, mandle, slunečnicová semínka, mák
• káva
• ovocné džusy
• ocet
• ostré koření (pepř, pálivá paprika, kari, zázvor a podobně), masox, sójová omáčka, worcesterská omáčka
• kvasnice (droždí) kvůli stagnaci jídla v žaludku, má bobtnavé a kvasící účinky, netráví se tak, jak má, poškozuje střeva obzvláště s pečivem

Doporučené potraviny:

• lehce stravitelné potraviny – nejlépe dušené
• zelenina – dušená i vařená, trochu čerstvá – hlávkové zelí, mrkev, kedlubny, saláty, řepa, rajče bez slupky, dýně hokkaidó, brokolice, mrkev, květák, petržel, celer, vařené brambory ve slupce mají větší obsah živin; brambory jsou ale lepší pouze čerstvé ve formě šťávy kvůli velkému obsahu škrobů
• sliz z lněného semínka – doporučuje se 1 lžíce 2x denně (sliz se připraví vyvařením polévkové lžíce do vody)
• hovězí vývary
• rostlinná želatina agar

Potraviny povolené občas:

• rýže, jáhly, pohanka
• tofu a sója
• libová masa (ryby, králík, hovězí – vše jen dušené, vařené, nikdy ne smažené); pozor: z přemíry bílkovin a tuků časem může vzniknout žlučníkový kámen nebo nádorové bujení, při stagnaci potravy v žaludku pak kvůli vředu dvanáctníku hrozí naleptání žaludeční sliznice a vznik i vředu žaludečního
• mléčné zakysané nízkotučné výrobky – nejlépe kvalitní jogurt
• ovoce – jablka (ostrouhaná), banán

Doplňky výživy:

• mladý ječmen – je zásaditý a obsahuje vitamíny skupiny B
• lecitin v kapslích – vyrovnává hladinu cholesterolu, obaluje sliznici žaludku
• čaje na žaludek (puškvorec, máta, heřmánek, ostropestřec) – podporují pohyb potravy do střev
• soda při akutním překyselení nebo bolesti žaludku – je údajně lepší než třeba Helicid a podobné chemikálie, které zabraňují vytváření žaludečních kyselin – soda jen neutralizuje
• CHAGA – nejúčinnější houba na vředové choroby
• Hericium – léčivá houba korálovec ježatý – lze již zakoupit i v ČR
• Drags Imun – pryskyřice ze stromu Croton lechleri
• propolis – užívá se 3x denně půl až 1 hodinu před jídlem 20 až 35 kapek do mléka nebo medu, zlepšení se projeví po 3 dnech léčby, pokud se současně užívá mateří kašička a med, jde o vhodnou kombinaci ke konzervativní léčbě vředové choroby

Zdroj: článek Žaludeční vředy - vhodná strava