Přílišná konzumace cukrů vede často k centrální obezitě. Tuky, které z těchto cukrů vznikají, se hromadí hlavně v oblasti břicha a představují jedno z největších kardiovaskulárních rizik. Nejzáludnějšími pro zvyšování triglyceridů jsou skryté cukry, například v hodně sladkých limonádách nebo ve zralých hroznech. Rizikový je i alkohol, který brzdí odbourávání tuků.
Zdroj: článek Triacylglyceridy zvýšená hladina
Zdroj: článek Melatonin je lék nejen na spaní
Buňky zdravé kůže mají cyklus obnovy trvající 28 dní, během této doby se odumírající buňky dostávají na povrch, kde se odlupují. V případě lupénky se kožní buňky obnovují mnohem rychleji, takže tento cyklus trvá pouze několik dní. Důvod, proč k tomu dochází, zatím není zcela jasný. Genetičtí odborníci vědí, že občas se nějaká buňka změní a jako taková by měla správně zaniknout, v tomto případě však nezaniká a dál předává špatnou genetickou informaci.
Zdroj: článek Lupénka ve vlasech
Rostlinný materiál lze mimo přirozených podmínek pěstovat také v různých umělých podmínkách. Jednou z těchto možností je kultivace za specifických podmínek v uzavřených (nejčastěji skleněných) nádobách, umožňující mimo pěstovaní celistvých rostlin také pěstovat jejich oddělené části. Odtud pocházejí i názvy těchto kultur. Kultury in vitro se pěstují ve skle. Podle stupně organizovanosti lze rozdělit tyto kultury na orgánové (kultivované kořeny, stonky, listy, části květenství), tkáňové (soubory buněk) a buněčné (jednotlivé buňky, buněčné suspenze).
Možnost takto kultivovat rostlinný materiál vychází z faktu, že rostliny disponují vysokou regenerační schopností, která souvisí s možností obnovit buněčné dělení i u buněk somatických. Díky těmto vlastnostem se mohou rostliny vegetativně množit anebo nahrazovat poškozené orgány. Tato schopnost je založena na totipotenci rostlinné buky. Téměř každá živá buňka rostlinného těla (i buňka plně diferencovaná) totiž obsahuje kompletní genetickou informaci, kterou je potenciálně schopná realizovat.
Takto pěstované rostliny zaručují, ž si do akvária nedonesete žádné škůdce, plísně, řasy ani šneky.
Zdroj: článek Šípatkovec jemný
Většina Non-Hodgkinových lymfomů postihuje mízní uzliny a poté se může šířit i do dalších tkání a orgánů. Příčina vzniku onemocnění není zcela známa, dává se do souvislosti s dědičnými vlivy a postižením imunitního systému, jehož bezchybná funkce je nutná k obraně organismu vůči cizím částicím. Vznik Non-Hodgkinova lymfomu se také někdy spojuje s infekcí virem Ebstein-Barrové, který je vyvolavatelem mononukleózy. Takto postižená nádorová buňka je charakterizována nekontrolovatelným růstem a množením, tím ovlivňuje okolní zdravé buňky a utlačuje jejich funkci. Následkem je útlak zdravých buněk nádorovými buňkami.
Zdroj: článek Non – Hodgkinův lymfom
Hormon melanin pohlcuje ultrafialové záření, které mění z 99,9 % na teplo, a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, čímž chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru. V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, kdy dojde k poškození DNA. Různé lidské rasy mají geneticky zakódované odlišné barvy pleti, což zřejmě záviselo na tom, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Nejběžnější formou je hnědočerný polymer eumelanin. Další běžná forma je červenohnědý polymer feomelanin, který je zodpovědný za zrzavé vlasy a pihy. Oba mají mírně odlišnou chemickou strukturu.
Zdroj: článek Melanin
Detoxikace v podstatě znamená čištění krve. Detoxikační kúra přivede nečistoty z krve do jater, kde jsou toxiny zpracovávány a eliminovány. Tělo také odstraňuje toxiny přes ledviny, střeva, plíce, lymfy a kůži. Naše tělo má tedy své samouzdravovací mechanismy, není však všemocné. A navíc, když je tento systém ohrožen, nečistoty nejsou řádně filtrovány a každá buňka v těle je nepříznivě ovlivněna. Detoxikace v podstatě reaguje na potřeby jednotlivých buněk.
Očista organismu může pomoci přirozenému procesu těla tím, že:
Zdroj: článek 7 kroků k očištění těla
Psoriáza, také nazývaná lupénka, je autoimunní onemocnění kůže. Projevuje se lokálními záněty pokožky, které jsou nepříjemné a někdy až velmi bolestivé. Poměrně často se potkáváme s problémem, kdy se lupénka vyskytuje i ve vlasech. Lupénku nelze zcela vyléčit, je však možné ji poměrně dobře eliminovat. Je zřejmé, že tam, kde nestačí klasická medicína, přichází na pomoc příroda. Podívejme se na problém trochu blíže.
Buňky zdravé kůže mají cyklus obnovy trvající 28 dní, při němž se odumírající buňky dostávají na povrch, kde se odlupují. V případě lupénky se kožní buňky obnovují mnohem rychleji a tento cyklus trvá pouhých několik dní. Důvod, proč k tomu dochází u nemocných lupénkou, zatím není zcela jasný. Genetičtí odborníci vědí, že občas se nějaká buňka změní a jako taková by měla správně zaniknout. V tomto případě však nezaniká a dál předává špatnou genetickou informaci.
Zdroj: článek Lupénka ve vlasech
Melanin chrání proti poškození světlem. Pokožka nesmí být nadměrně vystavena světelnému UV záření. Konkrétněji se udává, že nesmí docházet k oxidaci kyseliny listové v pokožce, ale zase musí mít kůže dostatek světla, aby mohl vznikat vitamín D. Melanin pohlcuje především ultrafialové záření, které mění z 99,9 % na teplo, a tak zabraňuje tvorbě volných radikálů, tím také chrání DNA buněk před poškozením a vznikem zhoubného nádoru, melanomu.
V lidské kůži je tvorba melaninu stimulována hlavně v okamžiku, kdy dojde k poškození DNA. Pokožka tak při opalování hnědne. Různé lidské rasy mají geneticky zakódovanou odlišnou barvu pleti, což bylo zřejmě ovlivněno tím, v jak intenzivním slunečním záření se daná populace vyvíjela. Buňka zodpovědná za vznik melaninu se označuje jako melanocyt. Vzácně dochází i k přílišné produkci melaninu (takzvaný melanismus) nebo je melanin naopak produkován v nižším množství (albinismus).
Zdroj: článek Melanin v potravinách
Nutriterapie je vhodná naprosto pro každého včetně dětí anebo dospelých osob. Nabízí buňce živiny, které jsou pro ní nepostradatelné.
"Pokud by člověk jedl zdravě, pak by žádnou nutriterapii nepotřeboval. To je ovšem v dnešní době prakticky nemožné a průmyslově vyráběné potraviny jsou plné toho, co by obsahovat neměly (aditiva, stopy pesticidů, zbytky veterinárních léčiv, těžké kovy atd.) a naopak, neobsahují to, co buňka potřebuje (stopové prvky, polynenasycené mastné kyseliny atd.)", říká MUDr. Miloš Rýc a dodává, že nutriterapií je možno začít kdykoli - buď s cílem řešit již existující zdravotní problémy nebo působit preventivně a nemocím předcházet.
Terapie se provádí pomocí úpravy stravovacích návyků a tříměsíční bionutriční terapie (1 měsíc detoxikace a 2 měsíce restrukturalizace) za použití speciálně vyvinutých přípravků od světového leadera v oblasti orthomolekulární medicíny, Laboratoří NUTERGIA® z Francie.
Zdroj: článek Nutriční medicína - léčba stravou pod dohledem
Ano, nedostatek hořčíku může být příčinou mžitek před očima. Hořčík pomáhá svalům a nervům správně fungovat. Udržuje stálý srdeční rytmus, podporuje zdravý imunitní systém a zároveň se podílí na posilování kostí. Tento základní minerál pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi, podporuje normální krevní tlak a je potřebný k výrobě a udržování energie. Jsme-li ve stresu, naše buňky – které ve svém klidovém stadiu obsahují hořčík – projdou změnou. Vápník, který je jinak vně buněk, do nich vchází a tím se zvyšuje jeho hladina. Jde o aktivní stav, při němž se například buňka svalu stáhne a napne sval. Poté opět hořčík vytlačí vápník z buňky a ta se dostane do klidového stavu. Můžeme si také představit, že to funguje jako vypínač: vypnuto je hořčík, zapnuto vápník. Co se však stane s buňkou, která není v rovnováze, je v ní například nedostatek hořčíku? Zjednodušeně řečeno se nikdy zcela „nevypne“. To znamená, že vápník neustále proniká do buňky a stimuluje její činnost („zapnuto“). Výsledkem je stres doprovázený jedním nebo více symptomy nedostatku hořčíku.
Zdroj: článek Mžitky před očima
Příčinou vzniku vody v plicích je zánět, který je vyvolán bakteriemi nebo viry. Jakmile se tito původci dostanou do plic, začnou se rychle množit. Imunitní systém následně vyhlásí poplach a snaží se jich zbavit. Stejná situace vzniká i u vdechnutí cizích předmětů (například prachu nebo obsahu žaludku), kdy se organismus zoufale snaží, aby cizorodý předmět zmizel. Výsledkem je zánět, který postihne plicní sklípky. Ty jsou za normálních okolností naplněné vzduchem, ovšem v důsledku zánětu se začnou plnit tekutinou a hnisem. Tento obsah brání vstupu kyslíku do organismu, a protože je na kyslíku každá buňka životně závislá, tělo propadne panice a snaží se plicní sklípky co nejrychleji očistit. To je také příčinou záchvatů kašle, které mají tekutinu a hnis vypudit. Zároveň se objeví horečka, která je doprovodným symptomem boje organismu s infekcí, a problémy s dýcháním, protože plicní sklípky nemohou odvádět svou práci.
Tekutina se může dostávat do plic například vlivem zápalu plic, kvůli rakovině plic či vlivem levostranného selhávání srdce. Jedná se o nebezpečný stav, který může probíhat i skrytě bez příznaků nebo se projevit zhoršujícím se dýcháním a kašlem. Každý takový stav je nutné konzultovat s lékařem a neprodleně začít s léčbou, aby se předešlo vážným komplikacím ohrožujícím lidský život.
Zdroj: článek Voda v plicích
Erytrocyty jsou červené krvinky. Význam řeckého slova je erythros – červený a kytos – buňka. Červená krvinka je nejběžnější krevní buňka. Její funkcí je zejména přenášení kyslíku z plic do ostatních tělních tkání. Erytrocyty obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, které váže kyslík. Erytrocyty zanikají cca za 120 dní.
Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk, jejich rozměr je přibližně 7,4 x 2,1 µm. Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu, z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny. Ženy mají kolem 4,8 milionu červených krvinek v 1 mm³ krve, muži ve stejném objemu asi 5,4 milionu. Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin. Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve. 1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček. V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více než ve všech zbývajících tkáních dohromady.
Červené krvinky nemají jádra, tudíž se nedovedou samy dělit a množit, a proto se neustále tvoří v kostní dřeni velkých kostí během procesu zvaného erytropoéza. Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Tvorba erytrocytů trvá zhruba sedm dní a jejich životnost je 100–120 dnů. V této době je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které pomocí DNáz buněčné jádro stráví. Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.
Funkce erytrocytů spočívá v jejich cirkulaci krví mezi plícemi a buňkami všech tkání těla. Buňkám přinášejí erytrocyty kyslík a místo něj si berou oxid uhličitý, který buňky produkují jako odpad, a transportují ho do plic, kde se vydýchá z těla ven. Zralé erytrocyty jsou bezjaderné buňky a obsahují velice důležité červené krevní barvivo, takzvaný hemoglobin, který dává krvi červenou barvu. Právě na hemoglobin se váže kyslík nebo oxid uhličitý. Erytrocyt je pružný, a proto se může různě deformovat, aby se dostal i do nejužších cév. Postupně však svou pružnost ztrácí a je náchylnější k poškození v oběhu, až se nakonec rozpadne ve slezině. Proto je slezina je nazývána „pohřebištěm erytrocytů“. Části krvinek se recyklují a vytvoří základ pro další krevní buňky. Lidské tělo si takto šetří svůj stavební materiál.
Zdroj: článek Erytrocyty
Podmínkou schopnosti počít dítě je oplodnění, jehož úspěch je ovlivněn v prvé řadě plodností. Pokud jsou oba partneři zdraví, dochází k oplodnění ženy v období její ovulace při nechráněném pohlavním styku, kdy po ejakulaci spermatu do poševního otvoru ženy pronikne mužská pohlavní buňka, spermie, do ženské pohlavní buňky, vajíčka (ovum).
Žena se rodí s několika miliony vajíček, která se vyvíjí ve vaječnících. Z nich dozraje a při ovulacích se uvolní jen několik set. Ostatní zanikají. Dlouhá přítomnost vajíček v organismu ženy zvyšuje riziko jejich poškození, na rozdíl od spermií muže, jež neustále vznikají v milionových množstvích. Tím stoupá u matek vyššího věku riziko narození dětí s vrozenými vadami. Vajíčko, stejně jako spermie, obsahuje polovinu dědičné informace, tj. poloviční počet chromozómů. Patří k největším buňkám lidského těla. Vzácněji se mohou uvolnit dvě i více vajíček, a pokud jsou oplodněna, rodí se dvojvaječná dvojčata. Mužská pohlavní buňka vzniká ve varlatech. Její vývoj trvá asi 10 týdnů. Zralá spermie má hlavičku s jádrem a dlouhý bičík, který jí umožňuje pohyb. Čekají v nadvarleti, odkud jsou při ejakulaci ve spermatu vypuzeny spolu s produkty prostaty a semenných váčků. V ejakulátu je 50–100 milionů spermií v 1 mililitru.
Během pohlavního styku se do pochvy dostávají miliony spermií. V období ovulace je hlen v děložním hrdle hustější a sperma může do vaginy pohodlně vplout. Ke splynutí dochází v jednom ze dvou vejcovodů ženy, podle toho, který vaječník je při ovulaci právě aktivní. Do vejcovodu putuje pouze asi 2 000 spermií, výhradně jediná se přichytí na povrchu vajíčka a pronikne jeho vnějším obalem. Jen nejsilnější, nejrychlejší a nejzdravější se pomocí bičíku k vajíčku dostane, ostatní po cestě slábnou a zanikají. Vajíčko může žít až 36 hodin, spermie přibližně 24 hodin. K oplodnění tudíž dochází asi do 24 hodin po ovulaci, přičemž si mužská spermie zachovává v ženském ústrojí schopnost přežívat a proniknout do vajíčka ještě dva dny po ejakulaci. Jedná se tedy o velmi jemný mechanismus, kdy vhodné načasování pohlavního aktu zvyšuje možnost početí. Plodnost závisí na mnoha faktorech, ale nejdůležitější je uvědomit si, že plodné období se omezuje na rozmezí tří dnů v měsíci. Proto je dobré mít pro vytvoření nejvhodnějších podmínek k zajištění oplodnění pohlavní styk v den ovulace. Početí nezávisí na četnosti pohlavních styků. S množstvím ejakulace klesá množství a aktivita spermií. Je vhodné zdržet se několik dní před ovulací pohlavního styku, tím se vyprodukuje vyšší množství čilých spermií.
Zdroj: článek Chci oplodnit
Vysoká hladina triglyceridů zpomaluje proudění krve, zvyšuje její srážlivost a způsobuje inzulinovou rezistenci. Tyto faktory mají za následek zdravotní problémy. Strava s vysokým podílem sacharidů dokáže u některých citlivých jednotlivců zvýšit hladinu triglyceridů. Na zvyšování triglyceridů nemají kupodivu největší vliv tuky v potravě, ale jednoduché cukry, přesněji řečeno jejich přemíra. Hodně rizikové jsou například velmi sladké nápoje typu koly, fanty nebo toniku, které lidé pijí ve velkém množství a pravidelně. Výraznému a rychlému vzestupu cukru v krvi brání do značné míry játra, ale za to platíme tím, že se do krve uvolňují nebezpečné tukové částice. Jaterní buňka vezme zjednodušeně řečeno chemickou kostru z glukózy či fruktózy a obalí ji mastnými kyselinami. Tím vzniknou triglyceridy.
Zvýšená hladina triglyceridů vypovídá o množství částic přenášejících cholesterol v krvi. V tomto případě se mluví o hyperlipoproteinémii, což je zvýšený výskyt lipidů a lipoproteinů v krvi.
Primární hypolipoproteinémie – jedná se o genetickou poruchu metabolismu lipidů a lipoproteinů (většina případů onemocnění).
Sekundární hypolipoproteinémie – jedná se o důsledek nějakého onemocnění, které nepříznivě ovlivňuje metabolismus lipidů a lipoproteinů v krvi. Jde zejména o diabetes mellitus, což je významný rizikový faktor, dále o onemocnění štítné žlázy (hlavně nízká hladina hormonů štítné žlázy je typickým faktorem působícím na zvýšenou hladinu LDL cholesterolu), také neprůchodnost žlučových cest a jater vede ke zvýšení, respektive k hromadění cholesterolu v krvi z důvodu zablokování vylučování cholesterolu a žlučových kyselin, dále jsou to chronická onemocnění jater, onemocnění ledvin, akutní a chronická infekční onemocnění, alkoholismus a v neposlední řadě obezita.
Zdroj: článek Triacylglyceridy zvýšená hladina
dříve jsem míval hladinu cukru 5,6 - 7. po delší době jsem naměřil 10.
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět