Obě onemocnění mohou postihovat palec u nohy. Ovšem každé onemocnění jiným způsobem. Syndrom diabetické nohy představuje infekci, vznik vředu nebo destrukci hlubokých tkání nohy. Kdežto dna je zánětlivé onemocnění kloubů projevující se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi neboli hyperurikemií. Kyselina se přemění v drobné krystalky, které se laicky řečeno zabodávají do okolní tkáně (zejména do kloubů), vyvolávají zánět a způsobují bolest.
Na fotografiích níže se můžete sami podívat, jak vypadá diabetický palec nebo palec při onemocnění dnou.
Takto vypadá diabetický palec.
Takto vypadá palec při onemocnění dnou.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Diabetický palec či noha jsou častou komplikací cukrovky, a to jak cukrovky 1. typu, tak cukrovky 2. typu. Řada případů diabetické nohy nakonec zbytečně končívá rozsáhlými amputacemi. Přitom lze riziko rozvoje této komplikace relativně snadno snížit.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Dna označuje metabolickou poruchu, kdy tělo v dostatečném množství nelikviduje takzvané puriny, které jsou zodpovědné za nadměrnou produkci kyseliny močové. Organismus totiž není schopen vytvářet dostatek trávicího enzymu urikáza, který tuto kyselinu oxiduje. Bez oxidace kyseliny močové není možné, aby byla vyloučena z těla, a tak se hromadí v krvi a tkáních. Následně nadbytečná kyselina krystalizuje v kloubech, kde svými krystalky, které mají podobu jehliček, poškozuje klouby. Krystaly pak svými hroty pacientovi způsobují ostrou bolest.
Prvními příznaky standardně bývají prudké bolesti. Ty se nejhojněji objevují v malých kloubech na rukou a nohou. Kyselina močová se ráda usazuje v kloubu na palci dolní končetiny. Dna ale může zasáhnout také klouby v ramenech, prstech na rukou anebo třeba ušní lalůček. Krystalky postiženého často omezují v pohybu. Dna se poté obvykle změní v zánět, kdy zkrystalizovaná kyselina močová začne napadat bílé krvinky. Postižené místo je velmi citlivé a zvenčí se rozvoj zánětu projevuje napnutou lesklou kůží, červenáním a otékáním napadených kloubů.
Prvním stadiem nemoci jsou akutní záchvaty, přičemž bolesti kloubů přetrvávají zpravidla pár dní. Spolu s nimi se může objevit horečka nebo zimnice. V takzvaném interkritickém období mezi záchvaty, které většinou trvá půl roku až dva roky, pacient nepociťuje žádné obtíže. Závěrečným stadiem je takzvaná chronická tofózní dna, kdy se tofy, ložiska krystalů kyseliny močové, ukládají do chrupavky kloubu i mimo kloub a jsou již viditelné na pohled. Onemocnění může vyústit také v močové kameny, či dokonce v poškození ledvin.
Vznik dny může ovlivnit celá řada faktorů. Mezi ty hlavní patří přílišná konzumace bílkovin, zejména pak masa, a alkoholických nápojů, dále nadváha, stres, nedostatek tekutin nebo některých vitaminů a obecně nezdravý životní styl. Při propuknutí dny je obvykle potřeba radikálně změnit životný styl a přejít na přísný dietní režim. K léčení dny se používají léky jednak na snižování tvorby kyseliny močové a jednak na podporu jejího vylučování. Existuje také spousta podpůrných přírodních přípravků terapie, jako například tablety vojtěšky.
A jaký je rozdíl mezi dnou a diabetickým palcem? Dna se projevuje bolestí palce. Palec je silně bolestivý, zarudlý a horký. Kdežto diabetický palec se projevuje nehojícími prasklinami či odřeninami, které mohou vyústit v gangrénu. Rozdíl je i v léčbě. Gangréna se léčí chirurgickou cestou. Dna nikoli.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Diabetický palec označuje postižení palce u nohy v důsledku cukrovky. Právě palec je často místem největšího tlaku při chůzi, a proto zde snadno vznikají otlaky, praskliny a následné infekce.
Pacienti si mohou všimnout ztluštění kůže, změny tvaru, zarudnutí nebo naopak zblednutí palce.
Zdroj: článek Cukrovková noha: příznaky, rizika a kdy hrozí amputace
Diabetická noha v počátečním stadiu se projevuje nenápadnými změnami, jako je suchá kůže, necitlivost prstů a drobné praskliny. Typické příznaky často nejsou bolestivé a pacient si jich nemusí všimnout.
Postupně se mohou objevit změny barvy, například červené nohy nebo chladná modrá noha. Praktickým dopadem je nutnost pravidelné kontroly nohou, i když nejsou přítomny výrazné obtíže.
Červené nohy nemusí vždy znamenat diabetickou nohu, ale u cukrovky jde o varovný příznak, který vyžaduje pozornost. Zarudnutí může signalizovat zánět, infekci nebo poruchu prokrvení.
Pokud se červené nohy objeví spolu s otokem, teplem nebo ranami, je nutné lékařské vyšetření. Pro čtenáře to znamená nepodceňovat změny barvy kůže.
Modrá noha u cukrovky obvykle znamená závažnou poruchu prokrvení dolní končetiny. Jde o známku nedostatku kyslíku v tkáních a vysokého rizika odumření.
Tento stav vyžaduje okamžité lékařské řešení. Praktickým závěrem je, že modrá noha není běžný příznak a nikdy by neměla být přehlížena.
Diabetický palec označuje postižení palce u nohy v důsledku cukrovky, často spojené s otlaky a poraněními. Palec je nejvíce zatěžovaným prstem při chůzi.
Při snížené citlivosti si pacient nemusí poranění všimnout. Praktickým dopadem je nutnost chránit palec vhodnou obuví a pravidelně jej kontrolovat.
Amputace hrozí u diabetické nohy při hluboké infekci, gangréně nebo těžkém nedokrvení. Nejčastěji jde o důsledek dlouhodobého zanedbání varovných příznaků.
Včasná léčba a správná péče mohou amputaci zabránit. Pro čtenáře z toho plyne význam okamžité reakce na jakékoli zhoršení stavu nohy.
Cukrovkové noze lze ve většině případů předejít správnou prevencí a kontrolou cukrovky. Zásadní je pravidelná péče o nohy a vhodná obuv.
Dlouhodobě dobrá kompenzace cukrovky výrazně snižuje riziko. Praktickým závěrem je, že prevence je nejúčinnější formou léčby.
Obuv hraje u diabetické nohy zásadní roli, protože chrání nohu před otlaky a poraněním. Nevhodná obuv je častou příčinou vzniku defektů.
Správně zvolená obuv snižuje tlak na palec a prsty. Pro čtenáře to znamená investovat do kvality a neřídit se jen vzhledem bot.
Diabetik by měl lékaře navštívit při každé změně barvy kůže, vzniku rány nebo ztrátě citlivosti. Varovné jsou i červené nebo modré nohy.
Včasná návštěva lékaře může zabránit závažným komplikacím. Praktickým přínosem je snížení rizika infekce a amputace.
Zdroj: článek Cukrovková noha: příznaky, rizika a kdy hrozí amputace
Diabetická noha patří k nejzávažnějším komplikacím diabetu. Vzniká kombinací neuropatie, ischemie a infekce. Pacient často necítí bolest, a proto si rány všimne pozdě.
Nejtěžší formou je diabetický vřed, který může vést až k amputaci. Pravidelná kontrola nohou a správná obuv jsou zásadní prevencí.
Zdroj: článek Rána na kůži
Syndrom diabetické nohy je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. Onemocnění je definováno jako infekce, ulcerace, nebo destrukce hlubokých tkání nohy, spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny. Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie. Bylo zjištěno, že nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze – dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány – cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný débridement – očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed.
Zde můžete vidět, jak vypadá diabetická noha.
Zdroj: článek Diabetická neuropatie
Diabetický makulární edém (= otok sítnice) postihuje, jak již název napovídá, diabetiky (= lidi s cukrovkou). K tomuto otoku dochází po prosáknutí makuly tekutinou. Otok sítnice způsobuje, že se snižuje schopnost vnímat světlo, a tak má pacient rozmazané vidění. Tento otok se může objevit u lidí, kteří cukrovkou trpí dlouhodobě, nebo pokud i při léčbě mají příliš vysokou hladinu glukózy.
Tento otok způsobují různá poškození cév v sítnici a jejím okolí, tyto cévky pak propouštějí tekutinu do sítnice a zde se tekutina také hromadí, a tím vzniká otok.
Otok sítnice oka se zpočátku projevuje zamlženým viděním, neschopností zaostřit oko, pocitem mlhy před okem, ale i zdvojeným viděním, či plovoucími skvrnami v oku (pacient má pocit, že vidí skvrny tam, kde nejsou). Všechny tyto příznaky se postupně zhoršují (zhoršení může probíhat v rámci týdnů, ale i let). Pokud by nedošlo k léčbě tohoto otoku, může otok sítnice vést až k úplné ztrátě zraku.
Při zjištěných problémech je vždy nutné navštívit očního lékaře (diabetici ho musí informovat o své nemoci), ten pak vyšetří ostrost zraku i sítnici. Pokud se otok sítnice potvrdí, následuje nutná léčba, která musí probíhat v závislosti na léčbě cukrovky. Léčba otoku sítnice, totiž může být úspěšná jen tehdy, když se hladina cukru v krvi udržuje ve vhodných hodnotách. Otok sítnice se obvykle léčí laserovou operací očí, kdy laser v podstatě spálí prosakující cévy a tím je uzavře. K této operaci samozřejmě dochází až po znecitlivění oka a je to bezbolestný proces. Výsledky operace by měly být viditelné již během několika týdnů.
Zdroj: článek Nemoci oční sítnice
Hladiny krevního cukru se během dne neustále mění v závislosti na jídle, fyzické aktivitě nebo aplikaci léků či inzulinu. Měření glykemie představuje jediný způsob, jak lze získat informace o hladinách krevního cukru. Naše vědomí totiž neumí rozpoznat zvýšené hodnoty krevního cukru. Pokud bychom to uměli, měli by všichni diabetici vyhráno. Dokázali by pak zvýšené hodnoty glykemie včas poznat a ochránit své buňky a cévy před trvalým poškozením. Pravidelné měření glykemie představuje pro pacienta s diabetem jediný způsob, jak získat informaci o stavu krevního cukru před jídlem i po jídle, jak včas odhalit zvýšenou nebo příliš nízkou glykemii, jak ověřit správnost nastaveného denního režimu. Současně představuje jedinou možnost pro nastavení odpovídajících dávek inzulinu. Proto je nutné si glykemii měřit pravidelně, tedy nikoliv náhodně a občas. A to platí jak u dětí, tak u dospělých.
Měření glykemie ráno nalačno ukáže každému diabetikovi, jak má nastavenou hladinu cukru na začátku každého dne. Od této hodnoty se potom odvíjí celých 24 hodin. Je-li hodnota glykemie ráno nalačno vysoká, pak si pacient nese její důsledky po zbytek dne. Je-li nízká (což je žádoucí a správné), pak diabetický pacient nemusí začínat den vysokými dávkami léků. Hodnota ranní glykemie je velmi důležitá, protože může signalizovat špatně nastavenou léčbu cukrovky. Pokud je ranní glykemie vysoká, může se jednat o reakci na to, že během noci hodnoty krevního cukru příliš klesly vlivem nesprávné dávky nebo druhu inzulinu.
Zdroj: článek Hladina cukru v krvi - tabulka
Projevem této komplikace je defekt, který vznikne kdekoliv na noze. Častým místem je oblast plosky pod prsty, na palci a na patě. Tento defekt se nehojí, naopak se zvětšuje.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Základem prevence je důsledná a trvalá léčba cukrovky (dieta, perorální antidiabetika, inzulin) spojená s udržováním uspokojivé hladiny krevního cukru. Tím se ovlivňuje řada rizikových faktorů. Dále je nutné minimalizovat riziko poranění končetin, je nutné nosit speciální ponožky a kvalitní obuv. O pokožku nohou je nutné pečovat, pravidelně ji mýt a kontrolovat, zda není poraněná. Při stříhání nehtů se doporučuje velká opatrnost, spíše je vhodné používání pilníku. Pokud i přes veškerou snahu dojde k poranění nohy, je vhodné navštívit lékaře, který ránu správně ošetří.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Léčba defektu je primárně chirurgická. Chirurg odstraní mrtvou tkáň, následně se provádí pravidelné převazy ran a mohou se podávat antibiotika, která zahubí bakterie. V některých případech se ovšem již infekce nedá zvládnout a celý problém končí amputací části dolní končetiny. Problém je ten, že u diabetické nohy často jedna amputace nepostačuje. Pahýl po amputaci je totiž postižen těmi samými rizikovými faktory jako předtím celá noha. Operační rána na pahýlu se proto nemusí zahojit, ale naopak se může také infikovat. Následuje další amputace o něco výše a celý proces se opakuje. Amputace prstů tak může časem přejít v amputaci pod kolenem, či ještě výše. Proto je tak důležitá sama prevence.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Hlavní příčinou je zvýšená hladina cukru v krvi diabetika, od níž se vše odvíjí...
Vysoká hladina cukru poškozuje velké cévy, urychluje proces aterosklerózy, a tak způsobuje zužování tepen. Nejvíce postižené bývají tepny na dolních končetinách za vzniku ischemické choroby dolních končetin. Zásobení tkání dolní končetiny kyslíkem a živinami klesá.
Vysoká hladina krevního cukru také vede k poškozování nervů (takzvaná diabetická polyneuropatie). Postižení nervů dolních končetin se projeví občasnými pocity brnění nohou a poruchami citlivosti. Nemocný kvůli poruchám citlivosti začne chybně našlapovat a často u něj dochází ke vzniku onemocnění kloubů a kostí na noze, které je známé pod názvem Charcotova osteoartropatie. Dotyčný člověk postupně ztratí nožní klenbu a vznikne u něj plochá noha. Pokud dojde ke zranění plosky nebo prstů, diabetik to nemusí cítit a rány si nemusí všimnout.
Bakterie mají rády cukr, diabetik je proto pro ně lákavým cílem. Jakákoliv poranění kůže se u diabetika snadno infikují. U diabetické nohy se všechno zkombinuje. Tkáně dolní končetiny diabetika je hůře zásobená krví a kyslíkem. Diabetik má zhroucenou nožní klenbu a chybí mu správná citlivost – zvyšuje se riziko, že se poraní a nevšimne si toho, nebo že pro nepřítomnost bolesti zanedbá péči i o větší zranění. Jakákoliv rána se pak snadno infikuje bakteriemi. Hojení takové rány u diabetika je svízelné a někdy prakticky nemožné. Infekce se může šířit a pak hrozí vážné riziko vzniku gangrény.
Zdroj: článek Diabetický palec versus dna
Cukrovka I. typu začíná většinou v dětství, dospívání nebo výjimečně i kolem třicátého až čtyřicátého roku života. Těmto pacientům chybí v těle inzulin, neboť jej přestala produkovat slinivka břišní. Proto je nutné jej dodávat pomocí pravidelných dávek v injekcích. Hlavními příznaky tohoto typu diabetu jsou hubnutí, velká žízeň, nadměrný hlad, častější močení nebo bolesti břicha. Při diabetu I. typu je nutné pamatovat nejen na injekce, ale také na dietu. Nemocní za cukrovku I. typu nemohou.
Cukrovka II. typu se objevuje převážně ve věku 40 let a více anebo ve věku nižším, pokud dotyčný trpí obezitou. Kromě obezity má na její rozvoj vliv málo pohybu, nepravidelná strava, hodně jídla, stres, kouření a pití alkoholu. Mezi příznaky patří častější močení, velká žízeň, hlad, únava, rozmazané vidění, brnění končetin, špatné hojení ran, svědivá kůže nebo časté infekce. Jako vhodná léčba se nabízí diabetická dieta, pohyb a hubnutí, někdy se podávají i antidiabetika nebo inzulin.
Při začínající cukrovce (prediabetes) je vhodné řídit se stejnými pravidly jako u cukrovky druhého typu. Diabetický jídelníček by měl být sestaven s ohledem na pravidla, která se vztahují k této stravě. Nutné je zhubnout na normální váhu.
Dieta při cukrovce je založena na pravidelné stravě, která by měla být rozložená do 5–6 porcí co 2–3 hodiny během celého dne, aby se zamezilo výkyvu glykemie. Dieta při cukrovce v sobě zahrnuje doporučené množství sacharidů (uhlovodany, cukry), které stanovil ošetřující lékař podle váhy a zdravotního stavu. Určené množství sacharidů se rovnoměrně rozdělí do celého dne. Snídaně, oběd a večeře obsahují větší dávku sacharidů, zatímco svačiny menší.
Správný poměr složek by měl být následující: sacharidy tvoří 45–60 % denního příjmu, bílkoviny 10–20 % denního příjmu a tuky 20–30 % denního příjmu. K tomu je nutné připočítat dostatek vitaminů a minerálních látek, které by se měly čerpat hlavně z přírodních zdrojů.
Strava by měla být výživná a pestrá (dieta a rady lékaře), měla by obsahovat všechny složky potravy. V jídelníčku by se měla vyskytovat zelenina, ovoce, celozrnné výrobky, mléčné výrobky, bylinky, ořechy, semínka, ryby a libové maso. Jako sladidlo je vhodná stévie a ovoce.
Vhodné potraviny:
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Dieta při začínající cukrovce
Zdroj: článek Pharmatex proti početí
Candida albicans a Trichomonas vaginalis jsou nejčastější vyvolavatelé poševních zánětů (vaginální mykóza/poševní mykóza). Kvasinkové mikroorganismy přirozeně osidlují poševní sliznici. Jejich množství je ale tak malé, že nedojde k rozvoji onemocnění. Candida albicans má na svém povrchu receptor pro estrogen, který je pro ni růstovým faktorem. Z toho vyplývá, že obdobím jejího rychlého množení jsou stavy, kdy je v ženském organismu estrogenu více, například v těhotenství nebo při užívání vysokých dávek estrogenů. Další látkou, která podporuje růst kvasinek, je cukr. Ženy diabetičky svým „houbičkám“ poskytují větší množství cukru, proto jsou u nich plísňová a kvasinková onemocnění častější. Kvasinkové infekce (poševní mykóza/vaginální mykóza) provází výrazné svědění a silný výtok, který může být tvarohovitý, ale i řídký, vodnatý. Bývá bez zápachu.
Zdroj: článek Candida albicans